Cesta od kapesného k pasivnímu příjmu

V tomto článku popíšu vlastní příběh, jak jsem toto téma řešila, když má dcerka dorostla do věku, kdy nejen, že dostávala kapesné a sem tam nějakou tu bankovku od babiček a dědečků, ale také začala tyto peníze utrácet za různé drobnosti (z pohledu rodiče mnohdy blbosti) v obchůdku u školy.

Dostaly jsme se do bodu, kdy malé dítě nakládalo s penězi… jako malé dítě. Dostávala kapesné, dostávala sem tam nějaké peníze od prarodičů a tyto peníze, které dost dlouho ležely v kasičce během pár měsíců záhadně zmizely a zato se začaly ve školní aktovce objevovat různé drobnosti a obaly od sladkostí apod. Přemýšlela jsem… ode všech a všude slyší, že je potřeba šetřit a vždy si "něco nechat bokem". Usoudila jsem, že pokud budu opakovat tyto oposlouchané pravdy, bude to mít efekt limitně blízký nule v tom lepším případě… Na to se musí jinak.

Položila jsem si otázku, co vlastně bude dítě potřebovat za dovednosti… bude potřebovat uchopit v hlavičce mnohem širší rovinu, než že peníze dostane a část z nich utratí. To pro úspěšnou práci s penězi v dnešní době zdaleka nestačí. Vymyslela jsem jeden jediný příklad, kdy i v dnešní době funguje model "kapesné" ve světe dospělých…. pasivní cílené přežívání ze sociálních dávek. No těp*del… já vlastně v duchu nejlepší zažité tradice "kapesné pro děti" buduju v dítěti jedinou dovednost při zacházení s penězi… rozpočti si co dostaneš, aby ti to stačilo do příštího měsíce, kdy dostaneš další… Sakra!

Úspěšní "dospěláci" umí nejen peníze vydělat poctivou prací, ale umí se o ně i dál starat. Je potřeba nějak zahrnout i tu první část rovnice a zlepšit tu druhou. Ale jak to přenést dostatečně přesně a dostatečně zjednodušeně a taky alespoň trochu zábavně.

Tak jaké máme základní možnosti v rovině aktivního příjmu… práce v zaměstnání… no jasně! Kolikrát jsem dítěti říkala, že stejně jako my s tatínkem chodíme do práce, tak děti chodí do školy…. první položka vyřešena. Za každý odchozený týden do školy přijde "výplata". Uchopitelné a srozumitelné.

Ale to mi nestačilo… chtěla jsem dítě přivést i na model, který odmění za aktivitu, aby tam bylo něco, kde bude mít ona sama přímý vliv na "příležitost výdělku". Slyšela jsem, že v některých rodinách děti dostávají finanční odměny za to, když se samy přihlásí a udělají nějakou z domácích prací, ale to mi nesedělo do našeho nastaveného modelu, kdy všichni se doma staráme o domácnost podle toho kdo, co stíhá… hm… byl to trochu oříšek, navíc jsem chtěla, aby to mělo i parametr, že využije nejen fyzické schopnosti (tedy fyzickou práci), ale znalosti (i mentální práce je práce a možnost výdělku). Seděla jsem u kafe a koukala na stole na krabici deskové hry Finanční svoboda…. Jasně! To bude ono. Nabídla jsem dcerce možnost, že kdykoliv přijde sama, že chce hrát, tak prémie za vítězství je 500 Kč, a pokud vyhraje, tak je pětistovka její. Pokud prohraje, tak si může další den říct o další hru a zkusit to znova. Chtěla hrát hned.

Super… tím máme vyřešený základní model pro aktivní příjem… no a teď co ten pasivní… úvahy jsem osekala na bazal. Jak vzniká pasivní příjem. Pošlu peníze do práce, a ty mi vydělají další peníze. Něco, co je pro malou dětskou hlavičku velmi obtížně uchopitelné. Takže co nejjednodušší model, na který se dá ideálně sáhnout, ale dostatečně reálný.

Herdek…. zrovna jsem skládala zavařovací sklenice do krabice na půdu a lámala si nad tím hlavu. A jak jsem měla v každé ruce jednu tu sklenici... Jasně! Jedna bude konzervativní a jedna dynamická! Na víčko jsem nalepila popisky: konzervativní vklad 5% per monat, dynamický vklad -10% až +30% per monat. A vyrazila jsem za dcerkou. "Broučku mám tu pro Tebe novinku. Jak jistě víš, tak penízky, které vyděláme, tak můžeme poslat buď do spotřeby na věci, které potřebujeme, nebo si chceme koupit, a nebo máme druhou možnost. Můžeme penízky poslat do práce. A penízky vydělají další penízky." …. Dítko na mne hledělo s mírně nechápavým pohledem a jedním zvednutým obočím. … "Tady si to budeš moct vyzkoušet, jak to funguje. Mám tu dvě sklenice. Tady je konzervativní, to je takový spořící účet, dáš tam penízky, kdykoliv si je můžeš vzít, když je potřebuješ a na konci měsíce se vždycky přijdu podívat, spočítám, kolik tam je a přidám tam 5% z toho, co tam bude. Chápeme se?" … "Takže jenom, protože tam nechám nějaký peníze, tak tam přibydou?" …. "Ano přesně tak." Nechápavý výraz se změnil v očička plná zájmu a poťouchlý úsměv. Yes! Tohle vypadá nadějně. Pokračovala jsem… "No a pak tu mám druhou sklenici, ta je divočejší, ta umí nejen o hodně víc přidat, ale taky i něco ubrat. Pojďme tomu říkat dynamický vklad. Bude to stejně jako u té první, taky na konci měsíce přijdu, spočítám, kolik tam je, a pak podle toho jaká bude zrovna situace na finančním trhu, tak se budeme pohybovat v rozmezí od mínus 10% do plus 30%." To už vyvolalo větší zájem. Dcera vyskočila z gauče se zvoláním "Megahustý!", došupajdila pro svoje peníze vysypala je na stůl a začala rozdělovat a mudrovat. Bylo velmi zajímavé to pozorovat a poslouchat, jak přemýšlí nahlas a jak pracují emoce tohoto právě začínajícího, malého investora.

Krom toho, že si začala sama od sebe hlídat, aby do konzervativního vkladu na konci měsíce vysypala i to, co jí zbylo v peněžence, tak přirozeně uchopila model rozkládat peníze mezi likviditu v peněžence, peníze pro spotřebu (ve finančních plánech to moji klienti objeví pod pojmem "Konto pro radost", protože běžnou spotřebu a mandatorní výdaje dítě neřeší) a peníze, které posílá do práce. A ve sklenicích se začalo objevovat více a více, utrácení za drobnosti se umenšilo a dcerka byla spokojená.

Už to nebylo školometské "musíš šetřit". Byla to hra. Zábavná hra, kde začala vymýšlet různé strategie, a taky trochu napětí každý měsíc u dynamické sklenice.

Jeden z pedagogických přístupů tvrdí, že je potřeba dětem vytvořit prostředí, které bude podnětné, hravé a s jasnými pravidly. Děti porostou a jejich schopnosti také. Podepisuji.

Měsíce plynuly a přišly Vánoce a s Vánocemi kromě klasických dárečků i "mimořádné příjmy" v podobě obálek s bankovkami pod stromečkem. Dcerka v kruhu dospělých nadšeně skládala bankovky po stole a začala rozmýšlet. Prarodiče, netuše, co se na ně za chvíli snese, položili vlastně nevinný a běžný dotaz: "Tak co si za to koupíš?" … Dítko se nenechalo vyrušit v úvahách a dál přeskupovalo tam a sem bankovky s brbláním "… tohle pošlu do spotřeby, tohle pošlu do práce, nebo možná tohle ještě pošlu do práce,… hmmm…" Příbuzné to pobavilo a s hlasitým smíchem se tázali: "Ty posíláš peníze do práce?" To už se dítko zarazilo a odvětilo: "… vy ne?" Nastalo ticho a překvapené pohledy na všech stranách. Dítko se zhluboka nadechlo a vážným tónem říká: "Tak moment! Vy fakt neposíláte peníze do práce???" Překvapené pohledy doplnilo mlčky zavrtění hlavou. A tak místo vánoční mše následovalo kázaní od mé dcery všem přítomným o základní práci s penězi….

Stačilo pár měsíců a dvě sklenice od okurek na to, aby dítěti přišlo zcela přirozené posílat "peníze do práce" a kalkulovat s pasivním příjmem.